Jak na to
Není vůbec žádný rozdíl od renovace, že nejprve musíme stroj kompletně rozebrat. Ještě před tím a i v průběhu všech prací samozřejmě nezapomeneme fotit, fotit, fotit. Veškeré lakované díly šetrně očistíme, lokalizujeme místa zachovaných původních nátěrů. Pokud byl stroj v minulosti již přetřen, můžeme se pokusit nepůvodní barvy odstranit, jak popisuji v kapitole Restituce. Zde je záhodno nejprve se sondami přesvědčit o stavu laku pod nátěrem - kdo přetíral, měl vždy nějaký důvod. Pokud zjistíme, že původní lak je ve velmi špatném stavu, nebo dokonce chybí, můžeme se rozhodnout, zda není lepší ponechat lak novější, pokud je alespoň trochu obstojný. Z hlediska ochrany památek to nevadí, zbytky původního zůstanou pod ním. Takto jsem osobně řešil Magnat Debon BD 1935. Hotový stroj byl po dokončení bez problémů otestován se starým nepůvodním lakem.
Pokud máme očištěný povrch, začneme s odstraňováním koroze. Nějaké pískování zde nepřipadá v úvahu, hrubou a hloubkovou rez seškrabáváme ostrými dlátky, slabší pak šetrně jemným smirkem a to zásadně tak, že se nesnažíme odstraňovat až na kov. Zbroušenou a pevně lpící korozi využijeme jako velmi účinnou antikorozní ochranu pomocí její pasivace.
Pasivace rzi
Před samotnou pasivací je nutno povrch dokonale odmastit. Mým nejoblíbenějším prostředkem na odmašťování, mytí rukou a třeba čištění pendlovek a obrazů je čistič motorů coyote. Samozřejmě můžete odmaštovat vším co odmašťuje a nežere lak. Důkladně opláchneme a necháme uschnout. Chemickou pasivací se rozumí přeměna korozních vrstev v ochranné konverzní vrstvy. Tyto nerozpustné korozivzdorné vrstvy jsou lepším podkladem pod nátěry, než čistý opískovaný kov. Způsoby pasivace se liší podle použitých chemikálií. Obrovskou výhodou je, pokud je náš stroj černý. Zde určitě použijeme metodu tanátování. Pokud znáte starý komunistický bezoplachový T-odrezovač, tak to je odrezovač na bázi taninu (odrezovač rez neodstraní, ale přemění). Roztok taninu tvoří nejprve červenohnědé komplexy s dvojmocným železem, které spočátku nejsou stále. Při působení vzdušné vlhkosti a kyslíku ale snadno oxidují a vznikají stálé komplexy s trojmocným železem. Tyto komplexy jsou temně fialové, po nanesení laku, nebo konzervačního oleje černé, proto u černých motocyklů odpadají jakékoli retuše pigmentovými barvami. Velice důležité při aplikaci je nanášení teplého roztoku na ohřátý předmět kartáčkem metodou rozšlehávání (prokysličování) a zejména ponechání alespoň 3 - 4 dnů reagovat se vzduchem. Pokud je povrch zkorodovaný silně, nátěr po zaschnutí prvního zopakujeme. Reakce probíhá na suchém povrchu, kdy můžeme mít pocit, že se už nic neděje, ale tato reakce je podstatná. Poté se povrch neoplachuje. Pro tanátování je tedy nutné opatřit si odrezovač s taninem bez kyselin- nesmí být při ochutnání na jazyku vůbec kyselý, pouze hořký jako čaj - tanin je tříslovina. Novinkou na trhu je Odrezovač s taninem od firmy Worko, který má prakticky identické složení, jako starý T-odrezovač - autor receptu je tentýž starý pán. Na informace výrobců na obalech se nelze spoléhat, protože z mé zkušenosti přípravky označené s taninem mohou být kyselé jak citrón, což se dozvíte až při otevření a ochutnání. Pochopitelně tyto odrezovače také pasivují, ale špatně, nebo vůbec NEČERNAJÍ. Pokud neseženete taninový odrezovač, můžeme si koupit tanin (potřeba pro vinaře, dá se pořídit i v každé lékárně jako surovina, ale zde je dosti drahý - cca 5,60 za gram) a vyrobit 20% roztok ve vodě s příměsí ethanolu (lihu) kvůli lepší smáčivosti. Osobně hotový zreagovaný tanátový povrch otřu vlhkým hadrem.
Je-li náš motocykl jiné barvy, můžeme v klidu použít nějaký komerční odrezovač s kyselinou fosforečnou- pasivace fosfátováním - vznikají nerozpustné fosforečnany většinou šedé barvy, které jsou na povrchu jiné barvy méně nápadné, než černý tanát. Podle výsledků, prezentovaných na jedné z konferencí, se výborných pasivačních výsledků dosáhne pomocí PRAGOKORU 100 (Pragochema). Zrovna Pragokor ale obsahuje vedle kyseliny fosforečné i tanin, díky kterému však po oxidaci různě nepravidelně tmavne až černá. V drogériích jsou běžně k mání jiné odrezovače s kyselinou fosforečnou bez taninu. Důležité je ale vždy po aplikaci nechat aspoň 3 dny stát, bez ohledu na rady na obalu. I když u těchto odrezovačů píšou, že jsou též bezoplachové, v chytrých knihách však stojí, že po použití odrezovacích roztoků s kyselinou fosforečnou je nutný oplach nejlépe destilovanou vodou, protože vykrystalizované zbytky chemických sloučenin by mohly narušit následné povrchové úpravy. Já oplachuji. Po úplném vysušení nejlépe u tepelného zdroje je vhodné fosfátovanou vrstvu penetrovat přípravkem Seal Fe, což je taková potvora kapalina, která ač je bez zápachu, strašně blbě se odstraňuje. Tvoří velice tenkou, téměř neznatelnou vrstu. Já jí napouštím i černý tanátovaný povrch. Existují i další metody pasivace (chromátování, oxalátování, pomocí dekananu...). Kdo má zájem, nastuduje. Existuje o tom celý vysokoškolský obor korozního inženýrství:-) Takto tedy ošetříme lakované díly.
Odstranění rzi
Je jen na nás, zda korozi na pochromovaných a poniklovaných dílech budeme pouze pasivovat (šedou metodou), nebo jí odstraníme zcela až na holý kov, což je ve výsledku nejméně nápadné. Já korozi odstraňuji jen částečně, abych zachoval soulad se zašlostí lakovaných částí.
Odrezovací schopnosti kyseliny fosforečné asi nemusím zmiňovat. Ideální je použití odrezovače s H3PO4, který ale tentokrát nenatíráme, ale předmět v něm necháme ponořený podle potřeby. Musíme si dát pozor na zbytky původního pokovení, jelikož rez je odstraněna i z "podminovaných" míst, ze kterých následně pokovení odpadne. Proto je nutno délku v lázni u takovýchto dílů omezit, nebo je překrýt nějakým provizorním lakováním (vazelína apod. nepomůže, neboť v kyselině zmýdelnatí a rozpustí se). Na takových místech je mnohdy lepší odstranit korozní výkvěty v pokovené ploše mechanicky seškrabáním, nebo abrazivem, pochopitelně měkčím, než chrom či nikl. Při použití kyselých odrezovačů také bedlivě střežíme mosazné součástky, protože tyto odrezovací lázně často odstraní z povrchu zinkovou složku slitiny a mosaz by zčervenala na měď.
Velice rychlým a razantním odrezením je ponoření do horkého nasyceného vodního roztoku Chelatonu III. Ten může vyžrat rez kompletně až do hloubky, ale případné zbytky rzi nepasivuje. Osobně používám radši chelaton a to zejména na spojovací prvky - šrouby, matky, které na restaurovaném stroji nechávám pokud možno původní, nebo alespoň staré. Velice dobře se chelatonem odstraňují např. krusty koroze ze starých bronzových karburátorů, které nejdou jinak seškrábat ani nožem. Stačí zhruba 5 minut v horkém chelatonu a krustu pohodlně setřeme i prstem a to bez porušení niklování. 
Po vyndání dílu z lázně ho okartáčujeme a vyždy opláchneme v čisté horké vodě a dáme sušit na topení. Pokud se díl do lázně nevejde, musíme rez odstraňovat tampónováním - postupným (a zdlouhavým) přikládáním namočených vatových tampónů. Opravdovou lahůdkou jsou dráty výpletů:-) 
Pokud se rez nepodaří odstranit úplně, a používáme odrezovač s kyselinou f., tyto zbytky jsou -jak již víme- šedé, což není na okolním kovu nijak rušivé. Zbytky po chelatonování po opláchnutí pro zešednutí pasivujeme extra. Po opláchnutí a dokonalém vysušení všechny kovové odrezené díly, kde byla hloubková koroze a nyní jsou "vyžrané", natřeme, nebo drobné šrouby namočíme do Sealu a necháme nejlépe horké uschnout. Stále nesmíme zapomínat fotit.
Barevné retuše
Nyní máme pasivované lakované díly a pokovené díly, popř. šrouby odrezené. V tomto stadiu můžeme provádět barevné retuše. K tomu používáme na potřebný odstín namíchané barvy. Je jedno, jaký typ barev použijeme. Správně by měly být snadno odstranitelné, ale volíme takové, které vydrží nejen používání motocyklu, ale i lakování (předem vyzkoušíme), které příjde na závěr. V případě nedokonalého zčernání tanátované vrstvy v černém lakování (např. kombinovaný kyselý odrezovač s ph nižším než 2) můžeme pasivovanou rez dočernit černým lihovým mořidlem na dřevo - neobsahuje pojivo, ale v hrubé struktuře rzi dobře drží, nebo si toto mořidlo můžeme v potřebné hustotě vyrobit rozpuštěním černého pigmentu v lihu. U všech retuší bych chtěl zdůraznit jedno známé staré pravidlo - všeho moc škodí. Stav lakovaných částí musí být v souladu se stavem pokovených. Proto je vždy lepší nejprve se věnovat těmto dílům a podle jejich výsledného stavu teprve stanovit rozsah barevných retuší lakovaných dílů. Zásada při retušování je ta, že nejprve retušujeme odřeniny a škrábance ve starém laku na lesklý plech - důsledky nedávných drobných nehod. Ale pozor- nepřirozeně vypadá například zaretušovaný ťukanec v plechu, kde barva úderem odprýskla a my jí doplníme a pod. Pak podle potřeby retušujeme citlivě některá slabě orezlá místa, ale vyhýbáme se místům s hlubší korozí a místům, která bývají na strojích vlivem dlouhodobého používání odřená a ošoupaná. Vše musí mít logiku. Chce to cit a sledovat a fotit na akcích stroje v původním stavu jako mustr. Zde bych se rád zmínil i o přelakování doplněného dílu z jiného identického stroje jiné barvy. Pokud se nesmíříme s jinou barvou doplněného kusu (přiznání doplnění - z historického hlediska nejkorektnější řešení) ), samozřejmě musíme respektovat stav motocyklu a tento díl, který budeme přelakovávat, musíme tomuto stavu přizpůsobit. Je na nás, zda barvu jiného odstínu nanesem na původní, nebo starou před tím odstraníme, vždy ale musíme dbát na přirozenost přechodů mezi barvou a místy bez barvy.
Příklad úplně nového lakování - imitace starého laku. Vyhýbáme se starým oprýskaninám s hlubší korozí a dbáme na přirozenost přechodů.
Závěrečné krytí
Nyní již zbývá nějaký krycí konzervační lak. Na toto osobně používám v restaurátorské praxi v současnosti nenahraditelný paraloid-b72 Jsou to čiré tvrdé granulky pryskyřice, které se rozpouštějí v toluenu, xylenu a acetonu. Je rezistentní vůči benzínu a olejům a podle ředění se používá od lepení skla, keramiky (hustý) tak lakování čehokoli. Nahrazuje zaponový lak, na rozdíl od kterého nedegraduje a nežloutne působením UV. Pochopitelně můžeme použít jakýkoli jiný zaponový lak, žloutnutí po 20 letech nám asi moc vadit nebude a ušetříme. Tímto řídkým lakem natřu nejprve všechny kovy, pasivovanou rez a retuše a na závěr znova celé včetně původního laku. Pokud je dostatečně řídký, nátěry nejsou téměř vidět. Úplně na závěr provedeme konzervaci olejem.
Výsledek může vypadat třeba takto: francouzaký Alcyon z roku 1924- krásný a příkladný přístup k historickému motocyklu-majitel svůj stroj chápe jako starožitnost. Stroj je nyní pojízdný a provozován.
Stroj Motobécane R44 byl po dokončení otestován a provozován na veteránských značkách. Zajímavá příhoda se stala po jeho prodeji. Ozval se mi nešťastný nový majitel, že mu ho u nich odmítli otestovat. A nejen to. Kontaktován byl náš klubový testační komisař od svého nadřízeného, že mu přišla stížnost, jaké-že to stroje u nás procházejí. Podotýkám, že stroj byl po mechanické stránce kompletně opraven a renovován - všechna ložiska, brzdy, spojka, motor. Po písemném vysvětlení základních termínů z oblasti restaurování a muzejnictví a poučení, že takovýto stav musí být vždy upřednostňován před renovacemi bylo "tichoučko po pěšince". Pokud si některý testační komisař přivydělává renovacemi, chápu, že "pouštěním" nerenovovaných strojů by byl sám proti sobě, že.
