Konzervace

Termín konzervace není myslím potřeba nikomu podrobně vysvětlovat. Soubor činností, vedoucí k co nejlepšímu uchování pro budoucnost bez provádění jakýchkoli změn a úprav. Snad jen že rozeznáváme aktivní - působení na předmět a pasívní - zajištění vhodných podmínek uložení. Pokud se jedná o veterána, který má být provozován, budeme se zde bavil pouze o "ksichtu". Všechny mechanické části musí být pochopitelně  opravené a vyměněné, aby odpovídaly silničním a testačním předpisům. Zde si budeme muset zarenovovat, jinak to prostě nejde. Jsou ale mezi námi i takoví fajnšmekři, kteří akceptují zejména ty nejstarší stroje v autentickém nepojízdném stavu, protože si jsou vědomi vyjímečnosti a nechali by si koleno vrtat, než na stroji cokoli měnit. Za mě klobouk dolů. Mají v obýváku skutečně muzejní exponát.


Konzervace je v podstatě jednoduchý způsob. Po očištění můžeme všechny zachovalé laky a pokovení vyleštit některými komerčními prostředky a nakonec ošetřit nějakým konzervačním olejem, např Konkorem. V minulém roce nám bylo Komisí konzervátorů doporučeno zkoušet nový prostředek nanoprotech.  Věřím, že na některé z příštích konferencí bude prezentován výsledek testů tohoto výrobku. Ekvivalentem k olejovému krytí může být i použití nějakých mikrokrystalických konzervačních vosků, kterých je na trhu celá řada, např zde. Při jejich použití je třeba míti na paměti, že jsou velice dobře odstranitelné benzínem, ostatně oleje též. Pokud budeme takto ošetřovat stroj 1 - 2x do roka a nebudeme vyloženě vyhledávat jízdy v dešti, postačí to k zamezení další degradace. Na kožená sedla použijeme pro obnovení elastičnosti řeba známý elaskon a pro běžné ošetřování například vosk renapur. Některé náročnější majitele neuspokojí pouhé jednoduché konzervování, ale chtěl by například odstranit, nebo zpasivovat korozi, nanést sofistikovanější závěrečné krytí, provést retuše barev atd. I když tyto metody jsou již kombinací postupů, uvádím je v kapitole Restaurování