Restituce

    Jak již víme, restituce je odstranění všech nepůvodních částí, dílů, zásahů, přemaleb, abychom docílili autentického stavu z doby vzniku. Zde je ale nutno si uvědomit, že technika se vždy rychle vyvíjela a nové poznatky a pokrok v podobě  různých doplňků a předělávek, aplikovaných majitelem nebo odbornou dílnou na stroj, jsou též součástí kulturního dědictví a naši potomci mají právo objekty takovýchto přestaveb, nebo zakázkových lakování taktéž poznat. Pro příklad zde uvádím fotografie lakování motocyklu Terrot, které znalci ve fóru na stránkách francouzského Terrot clubu označili za nepůvodní. Jistě uznáte, že by bylo velkou škodou se v tomto případě pokoušet dosáhnout "správné" barvy ať už restitucí, či renovací.Ostatně ponechávání novějších nepůvodních barev je  žádoucí i v muzejní praxi. Například na středověké dřevěné soše může být mnoho i velice profesionálních přemaleb z období renesance, baroka, klasicismu, vytvořených v duchu módy dané doby, které všechny mají historickou hodnotu. Pokud je třeba z jakéhokoli důvodu (vždy rozhodnutí komisí odborníků) nějakou vrstvu odstranit, v první řadě se musí pomocí sond a neinvazivních analytických metod zjistit, zda je cílová vrstva v takovém stavu, aby nebyl narušen umělecký dojem díla. Pokud testy ukáží opak, ponechává se vrstva novější. Samozřejmě, toto je odbočení do úplně jiné oblasti, kde platí úplně jiná pravidla.

Nevím, zda se někdo z vás odhodlá ke snímání novějšího nepůvodního lakování z celého motocyklu. Toto by vás mohlo napadnout snad jen při jistotě něčeho vyjímečného pod neoriginálním lakem v případe, že přelakování proběhlo z důvodu změny barevnosti po odkoupení stroje firmou nebo armádou, nikoli z důvodů omšelosti a rezavosti.  Ještě jeden důvod mě napadá a to tak příšerný štětkolak, že pod ním snad nemůže být už nic horšího. Příkladem, kdy se úsilí opravdu vyplatí z hlediska získání cenných informací a na kterém budu metodu restituce demonstrovat,  jsou poznávací značky. První je zadní SPZ z  Motobécane R44 z roku 1935, druhá je přední z Terrota JAP typ G z roku 1924.

Jak na to

Snímat laky můžeme chemicky, nebo mechanicky. Zde existuje mnoho komerčních odstraňovačů nátěrů. Vyhneme se oplachovým alkalickým odstraňovačům typu Lakostan, u kterých nelze kontrolovaně snímat po vrstvách. Nejprve (po vyhotovení fotografií poč. stavu) otestujeme, na které barvožrouty lak reaguje (nepředpokládám, že máme možnost udělat chemickou a spektroskopickou analýzu jednotlivých vrestev a dle toho určit nejvhodnější  rozpouštěcí činidlo). Na některém méně nápadném místě provedeme opatrně test. Testovat můžeme i reakce na aceton, toluen, xylen, nitro, terpentýn, líh a jejich směsí (směsi jsou vždy účinnější a razantnější) . Zatímco gelové odstraňovače testujeme kapkou, ty tekuté těkavé testujeme tampónkem, překrytým igelitem. Necháme působit jen chvilku a kontrolujeme účinek. Nejlepší je najít takový přípravek, aby se lak vrchní vrstvy nerozpouštěl, ale pouze změkl a nakrabatěl. Toto jde nejlépe při snímání ze starých originálních vypalovacích laků. Takto nakrabatělý lak seškrabáváme ze starší vrstvy nějakým měkkým nástrojem šířky malého šroubováčku velmi opatrně, protože i spodní lak bývá změkčen. Pokud činidlo lak nekrabatí, ale rozpouští, zjistíme, zda stíráním naleptaného laku lze identifikovat jednotlivé vrstvy -zda např. naleptávání v určité hloubce laku přestane nebo změní charakter.  Neexistují univerzální návody, pouze zkušenosti. Člověk se musí techniku smývání vždy při každé konkrétní reakci smývané plochy naučit.  Můžeme natírat (nebo tampónovat) jen takovou plochu, kterou stihneme oškrábat nebo setřít dřív, než začne barvožrout působit na spodní vrstvu. Nebo můžeme první nátěr nechat úplně zaschnout  a až poté buď zkusíme škrábat změklý, nebo rozleptaný ale opět uschnutý lak, nebo natřít znova - po opětovném nanesení činidla na již jednou natřenou a uschnutou plochu se  povrch rovněž chová jinak. Je to velká piplačka a nefunguje vždy, zejména kde jsou obě vrstvy natřeny barvou stejného typu a složení.

U uvedených SPZ jsem použil mechanickou metodu - opatrné snímání vrstev jemnými ostrými nástroji. K tomu používám různé nabroušené i nenabroušené hodinářské šroubováčky a zubařské špachtličky. Vrstvy vyzkoušíme buď seřezávat naostřeným nástrojem proti ploše ostřím dopředu, nebo strhávat  tupým ostřím dozadu. Snímáme po malých milimetrových kouscích, na což je nutné mít dobré oči. Osobně se někdy nevyhnu sledovat vrstvu pod binokulárním stereoskopem - velice snadno lze nepozorovaně "poskočit" o jednu vrstvu níž. Pokud byl přelakován lesklý nijak neupravený povrch (nezmatovaný zbroušením), jde dobře odprýskávat lak kolmým tlakem kousek od odstraněného okraje. Lak pěkně odskakuje a my musíme dbát, aby jsme při odskočení nesekali příliš ostrým břitem do spodní vrstvy.  Vzhledem k tomu, že novější nápis SPZ musíme pro odkrytí staršího nevratně odstranit, opět připomínám naprostou nutnost podrobné fotodokumentace.

 Motocykl Motobécane R44 jsem přivezl z Německého Hannoveru. Spodní nejstarší nápis 3173 HK je na vrstvě s původním obtiskem Motobécane a pochází z května 1935, podle formátu nápisu tedy z druhého číslování (1928-1950), kde HK znamená francouzský okres Isére. Stroj byl tedy poprvé registrován v pátém měsíci svého roku výroby. Tento nápis byl přelakován nápisem 916 DM 38. Dle formátu nápisu se jedná o 3. číslování platné od 1.4.1950, kde je novinkou označovat okresy posledním dvojčíslím. 38 je opět označení Isére. Podle vlastního obsahu lze pak přeregistraci (změnu čísla) zařadit blíže do roku 1955.

Podobně zajímavé byly získané informace u Terrota G, přivezeného z belgické hranice Francie. Na tabulce jsem identifikoval celkem 5 vrstev 3 nápisů. Nejstarší 1003 A 3 byl ve dvou vrstvách a je z období prvního číslování, zde konkrétně z roku 1924, kde A znamená okres Alais, podle čísla pak město Hérault na Azurovém pobřeží. Druhá vrstva tohoto čísla byla přepsána na nápis 1889 BX 3 (druhé fr. číslování), což podle čísel znamená, že stroj byl v září 1946 přeregistrován do sousedního okresu Aveyron (BX) jelikož Héraut měl v této době již kód GP. Tato jediná vrstva byla opět přepsána  2 vrstvami s nápisem 690 AO 12 (3.číslování - po r. 1950). Poslední dvojčíslí 12 označuje opět Aveyron

  Zde jsou mapy prvního, druhého a třetího číslování  s vyznačenými lokacemi uvedených strojů.
  Na fotkách nejstaršího nápisu SPZ Terrota (blatník) můžete rozeznat druhý doprava posunutý identický nápis 1003... Jelikož tato úplně první vrstva byla špatně zachována, na stroji byl ponechán a doretušován nápis druhé vrstvy. Toto je tedy jeden z praktických příkladů získání informací při využití restituce. Věřím, že tyto informace nejsou poslední a že se dopídím i ke jménům původních majitelů.