Veteránské testace

Že veteránské testace, tedy klubová a krajská, jsou nezbytnou procedurou k získání zelených veteránských značek, není třeba zmiňovat. Na různých fórech, ať přímo veteránských, nebo všeobecně motorkářských se stále často objevují příspěvky typu "musíš uvést do původního stavu", "musíš renovovat", "nesmí být rezavé" a podobně "jinak neprojdeš testací". Nevím, zda tyto názory vycházejí z nějakého doslechu, nějaké domněnky, nebo nedejbože ještě stále z nedávné vlastní zkušenosti. U nás proběhly klubové a krajské testace tuto neděli, proto mohu poskytnout jeden zcela konkrétní, řekl bych učebnicový příklad.

Pan Aleš přivezl motocykl ČZ 175 z roku 1938 v nálezovém stavu a jelikož má na původní nálezový stav i pro mě docela ultra názor, přivezl ho pouze mechanicky opravený. Jinak žádná pasivace, žádná konzervace, dokonce na chromované lampě zažloutlou vrstvu snad nějakého přípravku, pod kterou bylo možno nehtem odkrýt pěkný chrom. Na převodové soustavě a částech kolem ještě zbytky zaschlých olejů s prachem. Krásná výpovědní hodnota. Prostě takhle to je nalezeno, tak se mi to líbí, tak to chci. Proč ne. Jinde píši o pouze pasívní konzervaci, což znamená zajištění vhodného místa uložení k zabránění další degradace. No než na něj přišla řada, rozebírali jsme v hloučku kolem vozíku co by s tím kdo jak proč udělal. Já osobně -jelikož jsem jezdič, který vyjede po ose na víkend a netuší, zda pozítří při cestě 200 km domů nepojede v dešti, bych osobně alespoň konzervoval. Kolega již přinesl z auta houbičky a Tempo a chtěl předvádět, jak zbytky olivového nepůvodního  laku na zbytcích původního černého pěkně prokouknou, stejně tak chromy. Všichni jsme se ale shodli, že úplně nejhezčí by fakt bylo nechat to,  jak to je. A víceméně totéž padlo i z úst testačních komisařů. O příkladném přístupu našich klubových a jejich zasvěcenosti vím. Možná jsem je za těch pár let svými přístupy i trošku ovlivnil:-). Stejná věta ale padla i z úst krajského - krásný muzejní stav, vhodný k vystavení - škoda na tom tak jak to je jezdit. A jelikož Aleš by na tom přeci jen radši jezdil, rozpoutaly se diskuze a polemiky. Zprvu se komisaři neshodli např. na oněch vrstvách na krytu řetězu a pod převodovkou, kde klubový správně argumentoval, že to nejsou záležitosti, omezující funkčnost stroje a za krátký čas se udělají stejně znovu.... Stejně tak se polemizovalo nad původními opředenými bowdeny, kde bylo sem tam vidět poškození krycí lakové vrstvy a vylézající nitě. Já jsem ve srandě argumentoval, jak obtížně a draho se tyto původní staré shánějí. No, pochopitelně krajské testace, nahrazující technickou kontrolu, mají svá pravidla, která je nutno dodržet a žádný komisař se nepodepíše pod protokol, jehož obsah by i sebeméně odporoval těmto předpisům. Jaký byl tedy výsledek? Bylo uloženo vyměnit roztrhaný potah tandemového sedla (vyřeší se sundáním sedla), vyměnit popraskané rukojeti na řidítkách, vyměnit starý poškozený bowden, kde je pravděpodobné zatékání v případě deště, vyměnit stará lanka. S novými pneumatikami a stupačkami, které již na stroji jsou, pak nic nebrání registraci a uvedení stroje do provozu. Dovedu si představit, jak obletovaný a focený kousek to bude na veteránských akcích a výstavách. Stějně tak si ale dovedu představit, jak si nějaký sběratel renovací s jeho zkostnatělými zastaralými a zapšklými názory bude usilovně lámat hlavu, kam nahlásit, že takovýto "vrak"- jistě  jak jinak než za tučný úplatek - prošel a dostal značku, když on do toho chudák musel vrazit těžce vydřených 60.