Seriál: Restaurování jízdního kola 2
Určitě vás nehodlám zatěžovat radami, jak postupovat při rozebírání, co první, co pak, jak ukládat díly abychom je nepoztráceli a podobně. Každý má svůj rozum. Já se rozhodl sundat kola, kolo otočit a začít nejrezatějším středem a systémem zadní brzdy. Veškeré sejmuté díly je nejprve nutno zbavit té příšerné mastnoty, kterou někdo celé kolo natřel. To má jedinou výhodu, že všechny šroubky a matky jdou bez problému povolit. Sejmuté díly nastříkám tím nejlepším na světě čističem motorů Coyote a po nějaké době propláchnu v horké vodě. To celé opakovaně. Některé součástky, na kterých byly ztvrdlé krusty zaschlých olejů a špíny, na noc hodím do skleničky s xylenem a procedůru Coyote aplikuji poté. Pokud nemám čistič, mohu samozřejmě použít jiná odmašťovadla jako prášek na praní nebo rozpouštědla - ředidla. Na závěr dílky pořádně propláchnu v horké vodě a buď dám sušit, nebo rovnou vložím do připravené teplé lázně Chelatonu 3. Že se něco děje poznám snadno z toho, jak se celá lázeň zbarví do červena (v případě měděných slitin do zelena).
Pokud si připravíme silnější lázeň, většinou již druhý den jde rez bez problému setřít samotným prstem. Toto bych pochopitelně nedoporučoval - pokud máte záděru, pálí to jak čert. Lepší je měkčí mosazný kartáček, který nezanechává rýhy na zbytcích pokovení, jako ocelový. Úplně stejný postup můžete zvolit s kyselým odrezovačem, kolou, nebo čím uznáte za vhodné a vyzkoušené co obsahuje kyselinu fosforečnou. Jen to holt bude déle trvat. Při kartáčování zbytků rzi si opět můžete pomoci čističem motorů - vyžraná rez se drží v hloubách jako špína. Rez kartáčujeme v horké vodě a oplachujeme v horké vodě. To i proto, že ohřátý kov následně rychle oschne. Já ho opláchnutý a horký dám na odfuk z akumulačních amen, kde ho nechám rozpálený dokonale vyschnout do druhého dne. Po opláchnutí a oschnutí vypadají šlapky, či jak se to jmenuje, takto. 
Můžeme si všimnout, že chelaton pronikl i pod "podminovaná" místa pokovení, která tak ztratila poslední soudržnost s podkladem a krásně se loupou i tam, kde se dříve neloupala. Na fotkách v prvním dílu vidíte loupající se zbytky na šlapkách, které touto procedurou vzaly za své. Tady je tedy nutno předem se rozhodnout, kde je ještě pokovení v pro náš účel únosném stavu (pro muzejní účely je pochopitelně jakýkoli stav účelný a hodný zachování). Pokud nám při tomto rozhodování vrtá hlavou, jak zakonzervovat tu rez pod vrstvou niklu ke které se nedostaneme, pak si buďme jistí, že bude plně postačovat ponoření na noc do řídkého roztoku Paraloidu, zaponového laku, rozpuštěného vosku a jejich vsáknutí (pochopitelně vybereme jednu z možností). Pokud je tedy pokovení jakž takž celistvé, i když hrbaté na rzi, nemusíme ho odstraňovat.Tak budu například postupovat u táhel brzd na fotce krku v prvním dílu. Na táhlu na fotce vlevo je vidět hrubé podminované pokovení, které by po dni v chelatonu pod mosazným kartáčkem nevydrželo a slouplo se. Pravé táhlo by jakžtakž vydrželo, ale zvětšily by se kazy v pokovení, které by ale zas po odstranění rzi nebyly tak patrné. Neustálé náměty na přemýšlení.
Takto vypadají součástky zadní brzdy po odrezení na mnou vybraný stupeň. Pokud se nyní ptáte, co s tmavě červeným až hnědým zbytkem chelatonu, ten již k další potřebě neschovávejte, je vyreagovaný, což snadno zjistíte osvědčeným restaurátorským testem - na jazyku chutná úplně jinak. Kam si můžete dovolit vylít zbytky tohoto produktu vám neporadím, každý dle svého svědomí.