Seriál: Restaurování jízdního kola 4
Jak jsem slíbil minule, v tomto díle se budeme věnovat lakovaným částem kola. Ukážu vám svůj postup pasivace, fixace, retušování a závěrečné konzervace. Nemám patent na rozum, možná si najdete a osvojíte svoje postupy vhodnější pro váš konkrétní případ.
Pokud si pozorně prohlédnu lakované díly, zjišťuji, že lak je dochován na cca 95 % povrchu. Místy jsou vidět rezavé rýhy, otlučeniny, plochy s prokvétající rzí, někde naopak poměrně čistý kov s oprýskanou barvou. Takovým dílem je přední vidlice. Dochovaná barva má poměrně malou soudržnost s povrchem, které nepomohla olejová konzervace. Starší oprýskaniny jsou již zasažené rzí, pod novými, které lze snadno udělat nehtem, se leskne čistý kov. Na ostatních částech barva drží dobře. 
Prvním úkolem je pochopitelně co nejpečlivější odmaštění. Nejprve musím zjistit, jaké odmašťovací činidlo je pro lak, linky a obtisky bezpečné. Po první zkoušce zjišťuji, že můj oblíbený čistič motoru Coyotte je naprosto nevhodný, jelikož oplachovaná voda je zelená - rozpouští barvu. Naopak méně razantní pastový saponát (mám v práci v barelu s nápisem Syntapon - co to je přesně nevím) mohu použít beze strachu, stejně jako např. technický benzín (bílý hadřík s benzínem se nezbazvuje do zelena, nemaže linky). Díly čistím zubním kartáčkem (rovněž vyzkoušen) a po dokonalém okartáčování a napěnění špinavé pěny oplachuji horkou vodou (teplota vyzkoušena) a dávám k výfuku z akumulačních kamen dokonale vysušit. Poté ještě znovu očistím díly technickým benzínem a dám opět sušit. Po vysušení a vystydnutí ostrým úzkým dlátkem seškrábu vyšší výkvěty rzi tak, abych nepoškodil okolní barvu. Poté povrch natřu včetně dochované barvy odrezovačem s kyselinou fosforečnou, nechám do druhého dne volně schnout. Poté nátěr ještě jednou opakuji. Po cca dvoudenním působení špičkou jazyka můžete zjistit, že povrch je silně kyselý a po navlhčení lepivý. Proto celý díl opět opláchnu teplou vodou a dám rychle vysušit. Toto krátké smočení nijak nenaruší pasivovanou korozní vrstvu. Dostatečnost oplachu opět otestuji špičkou jazyka. Nyní mám díly, jejichž povrch částečně zšedl. To je znak pasivace. Tohoto zšednutí se nemusíme lekat, jelikož po přetření fixačním nátěrem opět dostane svou původní barvu. Musím se přiznat, že zde jsem na jednom dílu udělal chybu tím, že jsem takto zšednutou vrstvu penetroval Sealem Fe. Šedé zbarvení sice zmizelo, ale po uschnutí se vždy objevilo znovu a to i po několikanásobném přetření Paraloidem. Tato postižená místa jsem musel řešit v průběhu retuší a u ostatních dílů jsem Seal již vůbec nepoužíval a díly penetroval a opticky sjednotil pouze Paraloidem. Paraloid v xylenu - předem vyzkoušený že neleptá barevnou vrstvu - jsem nanášel řídký ve větším množství a tupováním se snažil dosáhnout dokonalého prostoupení a vsáknutí do prasklinek a krakel laku. Poté jsem čistým bílým hadrem povrch otřel a nechal zaschnout a zasíťovat. Toto napuštění má mimo zpevňující funkce laku zároveň i funkci optického oživení a sjednocení povrchu, bez kterého nebudeme schopni namíchat potřebný odstín retušovací barvy, proto volíme koncentraci Paraloidu s přihlédnutím i k tomuto účelu, nebo nátěr opakujeme.
Nyní tedy máme korozi prostupující barvou pasivovanou a povrch napuštěný a opticky oživený a můžeme přistoupit k vlastním barevným retuším. Zde je namístě zmínit zcela zásadní věc - je potřeba dostatečné množství deního světla k tomu, abychom namíchali stejný odstín!
Je jen na vás, jakou použijete retušovací barvu. Můžete jít do autolaků, díl vzít sebou a nechat si namíchat minimální množství vašeho odstínu - pokud bude ve vzorníku - a riskovat to, že na jiném dílu bude barva jinak vyšisovaná. Já jsem se v tomto případě rozhodl použít umělecké akrylové barvy, které používám k retušování obrazů. Vlastně jsem celé retušování pojal jako retušování malby, pouze bez předchozího tmelení, jelikož tmel není vhodný do venkovního prostředí a na hrubé struktuře rzí poškozeného laku je tmelení bezvýznamné.
K vlastnímu míchání potřebného odstínu je krom zmiňovaného dokonalého světla potřeba i dobrého barvocitu a v případě uměleckých tubových barev i zkušenosti. Pouze zkušeností totiž člověk pozná z jakých odstínů bude barvu míchat a kterou je třeba přidat, když je rozdíl takový nebo onaký. Mimoto tubové vodou ředitelné barvy mají jiné optické vlastnosti tekuté, uschlé a závěrečně lakované. Pokud namícháte barvu naprosto stejnou jako půvbodní, po uschnutí malinko ztmavne. Jen zkušenost vám řekne, o kolik světlou jí musíte namíchat aby byla po uschnutí nepatrně světlejší než původní, jelikož po závěrečném lakování ztmavne ještě víc :-). Proto doporučuji zkoušet, zkoušet a až bude stejná, zkusit nalakovat a zkoušet znova. Další věc, která vás zaskočí v případě použití těchto barev je, že některé odstíny blbě kryjí. Místa je potřeba lakovat opakovaně, jelikož jednotlivé vrstvy jsou průsvitné jako lazura. Opakované lakování může zároveň podle potřeby vyrovnat vrstvy, takže může nahradit tmelení. Je to však velice zdlouhavé a většinou jsou nerovnosti patrné na makrofotografii v reálu zanedbatelné.
Dobře namíchaný odstín je spolehlivě poznatelný jen při dobrém světle, ve kterém naopak vyniknou reliéfní nedostatky. Na této fotografii můžete vidět zmiňovaná světlá místa korozních výkvětů po nesprávném použití Sealu, která musela být řešena rovněž retušemi.
Při retuších se pochopitelně snažíme co nejméně, nejlépe vůbec nezasahovat do původní barvy. Zejména pokud se nám nedaří namíchat přesný odstín, máme tendenci přetahovat a roztírat "do ztracena" abychom se vyhnuli ostrým přechodům. Toto je neprofesionální, v restaurátorské praxi nepřípustné. Veškeré zbytky původních barev musí zůstat zachovány a nedotčeny retušemi.
Podobně jako barvu k retuším mícháme i barvu k obnově linek na retušovaných místech. Linky nesmí svítit. Já namíchanou barvu malinko zředil bezbarvým lakem, aby částečně prosvítal podklad. Hotové a zaschlé linky můžeme mechanicky trochu odřít, ošoupat, abychom napodobili poškození původních. 
Na závěr jsem retušovaná místa přetřel Paraloidem B 72 pro konzervaci a optické sjednocení. Všimněte si, že jsem retuše neprováděl úmyslně zcela dokonale, aby byly +- v souladu s celkovým stavem a "ksichtem" objektu.
