Seriál: Restaurování jízdního kola 3
V minulém díle seriálu jsem psal, jak se nám pěkně chelatonová lázeň zbarvuje buď do zelena - v případě mosazných nebo bronzových součástí - a do hněda v případě součástí železných. Pokud se rozhodnete, že je lázeň snad stále použitelná, a nebudete dbát na to, abyste vložili součástky ze stejného kovu kterým jste lázeň startovali, snadno dopadnete jako já. Naprosto spolehlivě se mi železné niklované součástky v bledězelené použité lázni do druhého dne pomědily. Naštěstí vrstvou tak slabou, že šla poměrně snadno odstranit. 
Tato malá chybka se však nevyrovná zkušenosti jednoho mého kolegy, který pojal nápad vyčistit chelatonem karburátor z té klasické zinko-něco slitiny. Vytvořila se mu údajně nevzhledná tmavá krusta naprosto odolná všemu, která zalepila veškeré kanály. Karburátor byl na vyhození. Tolik k chybám, kterým se nikdo z nás asi nevyhne :-).
Minule jsme si ukázali jak odstranit komplet rez z dílů, z kterých je pokovení úplně sloupané, odrezlé, nebo zachované v zanedbatelných fragmentech. Co ale se součástkami, kde je sice pokovení podrezlé, ale zachovalé tak, že by bylo vhodné ho zachovat? Na mém kole jsou to zejména díly na řidítkách a součástky přední brzdy, i táhel brzdy zadní. Niklování je sice hrubé, ale na valné většině povrchu poměrně celistvé a já ho na kole chci. 
Ze zkušenstí již vím, že rezavý strup o velikosti např.malíčkového nehtu mohl vzniknou výkvětem rzi kolem jednoho nebo několika mnohem menších poškození pokovení. Míra rezavosti se tedy mnohdy jeví větší, než ve skutečnosti je. Pokud takovýto strup zkusíme oškrábat, z větší části se nám to podaří a opravdu rezavé místo je menší. Já k tomu používám ostrého dlátka a drátěného kartáčkového kotoučku do Proxonu (v ruce) a provádím až druhý den po namočení dílu do odrezovače s kyselinou fosforečnou. Chelaton by musel být více zředěný. Odrezovač má oproti němu i pasivační účinek a jak víme, pasivovaná místa jdou do šeda, což je na těchto dílech záhodné. Mimoto za noc odrezovač částečně vsaje i do rezavé vrstvy pod pokovením. Po této noční expozici jde seškrábávání strupů lépe. Důležité je si vše předem vyzkoušet, najít si optimální teplotu lázně, optimální čas. Neexistují univerzální recepty a rady. Na jednom díle se naučíme a ostatní provádíme podle vlastní zkušenosti.
Na této fotce je identický díl před a po mechanickém seškrábání a vidíte rozdíl. Po oškrabání- pokud jsem s výsledkem spokojen a další odrezování kazů je zbytečné nebo škodlivé pro pokovení- osobně díl opláchnu a otřu v horké vodě a ihned dám na zdroj tepla pořádně oschnout. V tomto okamžiku vás možná napadne, že můj postup odporuje návodům na odrezovačích, které doporučují oschlý odrezovač neoplachovat. Pokud natírám totálně rezatý plot, pak se tím asi řídím, ale pokud budu natírat plot, kde je 90 % staré barvy zachováno, nevím jaký účinek by měla neotřená vrstva nezreagované zaschlé kyseliny fosforečné mezi dvěma vrstvami barvy a co by s lakovou vrstvou udělala do budoucna.... V případě zachovalého niklu nebo chromu je to totéž.
Pokud jsme si jisti, že by další odrezování hlubší koroze nezpůsobilo loupání pokovení (není "podminováno"), můžeme samozřejmě pokračovat v máčení a kartáčování až rez odstraníme úplně, nebo jsme s výsledkem spokojeni. Na závěr opláchnuté a dokonale a rychle(!) vysušené díly po 1 - 2 dnech ponoříme do řidšího Paraloidu nebo zaponového laku a necháme vsáknout. Po vyndání díly otřeme - v rezatých a pórezních místech lak zůstane, na lesklém pokovení nedrží a stejně by se loupal. V tomto okamžiku se můžeme rozhodnout, zda místa, která jsme nemohli dokonale odrezit bez poškození pokovení, ponecháme jak jsou, nebo je alespoň částečně vizuálně retušujeme kovovým práškem ve stejném laku. K tomu je nutno mít vedle hliníkového prášku i mosazný, abychom namíchali potřebný odstín. Pravidlo zní - nepřehánět a stále mít na zřeteli soulad celku.
Retušované díly mohou vypadat třeba takto
Pochopitelně největším oříškem odrezení jsou ráfky a dráty. Jednak proto, že bývaly v přímem styku s kalužemi a jejich stav bývá nejhorší, tak hlavně proto, že je nemůžeme máčet v lahvi odrezovače, tedy pokud nechceme kolo rozplést a máčet samotné středy a svazky drátů, což já tedy opravdu nechci. Z důvodu většího spádu a udržení vaší pozornosti si v dalším pokračování dovolím dočasně opustit téma niklovaných částí. Mrknem se na problematiku retuší laku.