Jawa Speciál
Stále ještě můžeme být na sociálních sítích svědky dotazů, kdy majitelé představují své krásné hodnotné nálezovky s dotazem, kde nejlépe nechat udělat chromy, lak, atd. Je s potěšením sledovat, jak se na takového člověka sesypou kolegové a začnou odsuzovat jeho záměr takovýto stroj renovovat. Pochopitelně se stále najdou majitelé, kteří začnou ukazovat své naleštěné renovace s uvnitř pečlivě ukrytým veteránem (půlkou veterána, půlkou replik, kdo ví), aby do toho šel, že je to jeho věc, jak se svým majetkem naloží. To mají pochopitelně pravdu, je to jejich věc. Otázkou je, kolik z nich ve skutečnosti dnes svého nenávratného činu lituje, a pokud by se měli znova rozhodnout, zda by radši také nešli cestou zachování nálezovky. Zda toto doporučení renovace není jen získání další duše k tomu, aby se v tomto již nemoderním počínání necítili sami....
V jedné z posledních takových diskuzích mě zaujal stroj, který byl vedle renovací ukázán jako příklad té druhé varianty. Moc se mi líbil, tak jsem oslovil pana Petra, aby nám svůj kousek představil.
Téměř každá motorka se dá dostat zpět do patiny.
Když jsem kupoval tuto Jawu Special, tak jsem ani nepřepokládal, že bych ji nerenovoval. To znamená vše opískovat, nastříkat, nechat si nachromovat díly a potom to vše poskládat dohromady. Trošku mě mrzelo, že budu mít doma zase další leštěnku, protože mě vždy lákalo mít motorku původní, ale věděl jsem, že je cenově těžko dosažitelná. Pak jsem ale potkal jednoho pána, který dělá do veteránismu skoro celý život a má veliké zkušenosti a cit pro tyto věci. Když se na tu motorku podíval, tak mi řekl: „Chlapče, když budeš chtít, tak ji dostaneme do patiny“. Zprvu jsem mu nevěřil, ale když mi začal vysvětlovat jak na to, tak jsem začínal mít pocit, že by se to mohlo povést.
V takovémto zuboženém stavu se nacházela na začátku.
A jak vypadala restaurace?
Kompletně rozebrat do šroubku. Dále pak přišlo šetrné odstranění rezu, leštidla (hlavně ne brusidla), vtírání pigmentů červené jawácké barvy a shánění ostatních chybějících originálních dílů. Posléze oprava motoru, repase magneta. Všechen spojovací materiál byl také vyčištěn a „zpatinován“ brynýrovacím roztokem. Bowdeny a kabely jsou nové, ale opletené bavlnou, tak jak se to dříve dělalo. Některé další díly se ovšem renovoval musely. Například karburátor Villiers MKII se prostě musel dodělat na CNC, protože ho kus chyběl.
Pneumatiky jsou také původní, i když si uvědomuji, že nejsou tak bezpečné jako nové.Nakonec přišla konzervace, která by měla tento stav udržet co nejdéle.
A výsledek je takovýto
Jsem moc rád, že jsem to řešil tímto způsobem a nedám na ní dopustit. Jsem toho názoru, že zkušený veteránista dá vždy přednost patině, před novým naleštěným strojem. S testací a získáním veteránských značek jsem neměl žádný problém. Dokonce mi pán u okýnka na odboru dopravy řekl: „Konečně zase po dlouhé době původní motorka“.
V roce 2019 jsem s ní jezdil všechny veteránské soutěže, které jsem stíhal. Vítězství v Jihočeském poháru a 3. místo v ČR.
Přeji všem úspěšnou restauraci.
Petr Hanzal