Zdravím. Tak tady nevím, zda Vás má odpověď potěší. Koženka je strašně široký pojem a používá se pro umělou kůži a to jak tu opravdu starou, kde na nosné tkanině byla nanesena vrstva nějakého elastického kaučukového laku, tak i novější, kdy se již používaly vrstvy plastických hmot. Tyto vrstvy pochopitelně jak působením UV, tak střídáním teplot léto-zima časem nevratně křehnou a stanou se lámavými. Jelikož bývají nepórézní, nemyslím, že by bylo možné jejich opětovné změkčení například dodáním vyprchaných a degradovaných chemických složek (např. ftalátů) tak, jak je tomu např. dodáním kolagenu do staré kůže. Praxe je v tomto zatím minimální, s degradacemi moderních hmot se teprve seznamujeme, s restaurováním plastů se teprve začíná. V případě potahů na sedla - chceme-li je dále používat - je nutno zajistit v první řadě jejich dobrou výplň, i na úkor pohodlí a zachování původní technologie konstrukce sedla. Uvědomme si, že pokud seženeme repliku původní měkké molitanové výplně, těžko na ní nasadíme ztvrdlou koženku, která při ohybu praská. Musíme se vyvarovat ostrých ohybů - lomů, které postupně vedou i k roztržení nosné tkaniny. Tady bych asi zaexperimentoval a vyzkoušel podlepit nosnou tkaninu nějakou jinou silnější, tužší látkou. V restaurování obrazů se tomu říká rentoaláž, kdy se ze spodní strany za horka na původního zteřelé plátno přižehlí nové. Pojivo, kterým se to dělá, při prostoupení rovněž opětovně zajistí soudržnost plátna s vrstvami malby (zde s případnou odlupující se vrstvou povrchu koženky). Pochopitelně obrazy nejsou mechanicky ohýbané, tudíž tato pojiva nemusí být tak plastická, jaká bysme je potřebovali zde. Přesto nějaké moderní prostředky (např. BEVA), skládající se ze složek nízkotavitelných měkých plastických hmot, by i tuto funkci mohly dobře plnit. Osobně to nemám vyzkoušeno - pokud chce někdo zaexperimentovat, může nás pak seznámit s výsledky. Nedoporučuju hned začít shánět drahou BEVU na nějaký test. Podobnou strukturu (Beva je v drobných krupičkách) mají třeba tyčky do tavné pistole. Dovedu si představit je na struhadle nastrouhat na pilinky, těmi posypat plátno, přiložit druhé a zkusit horkou žehličkou přižehlit. Samozřejmě teplotu předem vyzkoušet, zda k tomu postačí taková, která nám ještě nespálí koženku:-). Toto je metoda NEREVERZIBILNÍ a berte jí jako kompromis mezi tím, co je z muzejního hlediska košer a možností starou koženku používat. Nikdo také neví, co udělá tavná hmota za 10 - 20 let.
Druhou, studenou metodou - a tu mám vyzkoušenu - je nalepení jedné - více - dalších nosných vrstev pomocí silikonového lepidla (třeba na akvária). To je trvale pružné a zajistí rovněž ohyb ve větším rádiusu. Myslím že takto vystužený potah sedla na odpovídající výplni by mohl dobře sloužit. Zda není lepší ho zachovat mimo stroj a huntovat nějakou starou repliku je otázkou:-)